Aktuálně

Stojíme několik set metrů od Velkého Dářka. Místo, kde ještě před několika týdny stál vzrostlý smrkový les, nyní ovládl harvestor. Pojďme se ale vrátit úplně na začátek – proč nám vlastně lesy mizí před očima?

Jan Sovák: Obrovský rozsah kalamity souvisí s předchozím obdobím extrémního sucha, kdy byly lesní porosty stresovány nedostatkem vláhy. Kůrovec jako hlavní kalamitní škůdce na smrku tu byl vždycky, ale les v přirozeném stavu se dokáže ubránit.

Jan Kesner: Lýkožrout smrkový, kterému říkáme kůrovec, nalétne do oslabeného stromu, kde se dále množí. Pokud bychom čerstvě napadené stromy nezpracovali, kůrovec by vyletěl a zničil další, zdravý les.

Kůrovcová kalamita ale není jedinou, která zdejší lesy zasáhla. Co předcházelo boji s kůrovcem?

Jan Sovák: Kůrovcovou kalamitu v takovém rozsahu jako dnes tu minimálně 100 let nepamatujeme. Ve 30. letech 20. století zasáhla Žďársko a Novoměstsko větrná smršť, která způsobila rozsáhlé škody v objemech celkem cca 3,5 milionů m3 dříví. Když se budete dnes procházet v lese, existuje dost velká pravděpodobnost, že narazíte na 80 a 90- ti leté smrky vysázené právě po této kalamitě. Z posledních let si nejspíš vybavíte větrné bouře Kyrill, Emmu nebo Martu.

V současné době kůrovcové kalamity jsme v roce 2020 těžili 1,7 násobek ročního objemu těžeb – tzv. etát dle platného lesního hospodářského plánu, který je cca 62 tis m³ dříví.

Je neuvěřitelné, s jakou rychlostí harvestor strom zpracuje. Vytěží jej, odvětví a rozřeže během jediné minuty. Proč využíváte právě tuto techniku a jak vlastně pracuje?

Jan Kesner: Díky harvestoru můžeme dřevo napadené kůrovcem mnohem rychleji zpracovat a zabránit tak dalším škodám. Harvestor je stroj, který dřevo zároveň kácí, odvětvuje a rozřezává. Mozek harvestoru je v hlavici, kterou díky počítači v kabině ovládá operátor. Ten dostane od lesníka zadání zpracování dřeva do několika různých sortimentů, informace si přednastaví do počítače a hlavice harvestoru již sama dřevo naměří a nařeže. Dřevo rozdělené podle sortimentů potom z lesa odveze vyvážecí souprava. V lokalitě u Velkého Dářka je nutné, aby měly harvestory pásy. Často se nám totiž stávalo, že se zde harvestory na kolech bořily a zapadávaly do vlhkého podloží. Asi si dovedete představit, jak náročné je potom těžký harvestor vytáhnout ven a uvést ho znovu do provozu.

Je však důležité dodat, že i přes rozsáhlou kůrovcovou kalamitu není harvestor jediným prostředkem, který využíváme pro těžbu. Naše firma se zaměřuje na hospodaření přírodě blízké, u kterého využíváme také šetrné technologie, například klasickou ruční těžbu jednomužnou motorovou pilou nebo přibližování dřeva koňskými potahy v kombinaci s lehkými traktory.

Harvestor za sebou nechává spoušť, která úplně nelahodí našemu oku. Co bude s lesy dál, jak probíhá obnova lesa a kdy si na toto místo budeme moci opět zajít na houby?

Jan Sovák: Cestu ke správné obnově nám ukazuje sama příroda. V lokalitách u Velkého Dářka, které byly v minulosti poškozeny větrnou kalamitou Kyrill a Marta, nyní přirozenou obnovou vznikají smíšené lesy, kde převažuje bříza, smrk, borovice a modřín. Navazujeme také na předchozí práci vedené lesním radou Ing. Pavlem Bednářem, který na majetku působil v 90. letech minulého století. Už tehdy zde vznikla dlouhodobá vize spočívající ve vnesení skupin s bukem a jedlí podsadbou do starších smrkových porostů. Díky tomu vzniká mozaika mladších skupin stromů v smrkových porostech a v případě kůrovcové kalamity, kdy smrk v horní etáži bude vytěžen, zde již nevzniknou tak rozsáhlé holiny.

Určitým specifikem majetku je demonstrační objekt Kocanda na Žákově hoře, kde je snaha o přechod na hospodaření takzvaným výběrným způsobem. Při něm se část stromů, které mají požadované rozměry, vytěží. Vybírají se však pouze jednotlivé stromy a nedochází k tvorbě holin. Díky tomu jsou porosty tloušťkově a výškově rozmanité a dochází k nepřetržité obnově zpravidla přirozeně.

Zbytky dřeva po těžbě hlavně klest dál zpracováváme dvěma způsoby. V místech s náletem využíváme manuální štěpkování štěpkovačem. Další možností je drcení klestu drtičem, který předrtí zbytky klestu na povrchu a tím se eliminuje veškerá možnost přežití kůrovce. Půda se navíc obohatí živinami a je možné do ní zalesňovat, popř. plochy mechanicky přeoráme a necháme bez zalesnění s tím, že naorané plochy většinou nalétnou přirozeně, a to hlavně již zmíněnou skladbou bříza, borovice, smrk a modřín.

Je pravda, že kůrovcem napadené dřevo není tak kvalitní pro další zpracování?

Jan Sovák: Existují rozšířené fámy, že kůrovcové dřevo je vhodné pouze do paliva a nedá se jinak využít. Opak je pravdou. Po včasném vytěžení je toto dřevo po technické stránce bezproblémové i jako stavební řezivo. Rozdíl je pouze estetický, u kůrovcového dřeva je běl, tedy vnější a světlejší část dřeva, namodralá.

Je něco, co může pro obnovu lesa udělat každý z nás?

Jan Sovák: Cílem nás všech nepochybně je, aby Žďárské vrchy zůstaly zelené. Základem je včasné vyhledání napadených stromů, jejich těžba a po asanaci mechanické či chemické odbyt na konečné zpracovatele. Lesníci musí včas reagovat a zpracovat veškeré stromy, na kterých by se mohl brouk namnožit, tedy stromy poškozené větrem, námrazou nebo kůrovcové dřevo, ve kterém brouk přezimuje.

Jan Kesner: Napadený strom poznáte v prvotní fázi podle šedého jehličí v koruně, které se později zbarvuje do hněda. Poté dochází k nejvýraznější a na první pohled viditelné změně, opadávání kůry na kmeni. V poslední fázi strom celý uschne.

Jan Sovák: Kromě lesního personálu nám pomáhají i lidé, kterým není budoucnost našich lesů lhostejná. Prostřednictvím aplikace mapy.cz nám sdělují lokalitu nalezené kůrovcové hmoty v naší správě, a to včetně počtu napadených stromů. Informaci obdrží náš hajný a může na to okamžitě reagovat. Vzhledem k tomu, že je rozhodující rychlost, prosíme také všechny vlastníky lesů, aby tohoto období využili a veškeré napadené dříví zpracovali. Jsme ochotni jim pomoci a zajistit odběratele.