Dnes tu máme něco pro děti! Vánoční pohádku o vodníkovi, který se rozhodl zachránit své kapry před štědrovečerní večeří. Nebojte, v našich rybnících žijí hodní vodníci, kteří nám kapry na Vánoce vždycky rádi dopřejí. Stavit se pro ně můžete od 21. do 23. prosince od 7:30 do 16:00 před rybárnou.
„Saprlot,“ lamentoval třeboňský vodník Pentlička, „Já to tak nenechám!“
„Copak se ti zase v hlavě líhne?“ zajímala se vodníkova žena a přitom obírala řasy do těsta na vánoční cukrovíčko.
„Při posledním sčítání kaprů mi nejmíň tucet kousků chybělo. A předevčírem další výlov. Kapr patří do rybníka, a ne do sudu!“
„Ale Pentličko můj zlatej, to je taková lidská tradice. Na vánočním stole chtějí lidé ochutnat kapra. Buď rád, že je to jen jednou za rok!“ snažila se jej utěšit paní Pentličková.
„Já mám být ráda? Copak si já přilepšuju na chuti a lovím ty jejich malé caparty?“
„To nemůžeš srovnávat,“ zastávala se lidí paní Pentličková.
„Ale můžu! Ryby jsou jako moje děti. Budu je bránit a basta!“
„Jak myslíš, Pentličko,“ povzdechla si vodníkova žena. Věděla, že se svým mužem teď mnoho kloudných řečí nenadělá. Musí počkat, až mu trochu vychladne hlava.
Pentlička si vzal svou dýmku, napěchoval ji mletým rákosem a vylezl ven z rybníka. Sedl si na rozshochatou vrbu a přemýšlel. Přemýšlení ho po chvíli zmohlo a usnul. Když ho ale vánek pošimral za uchem, polekal se a se žbluňknutím spadl do rybníka. Přímo do mísy s těstem.
„Co zase vyvádíš jako malý pulec!? Teď abych to těsto udělala znova!“ hubovala ho žena.
„A mám to, pleskl se do čela vodník. Já je všechny přivedu zpátky!“
„Koho přivedeš zpátky? Spíš by měl někdo tebe přivést k rozumu!“ zlobila se vodnice už jen tak naoko.
Ještě toho dne si vodník Pentlička připravil zmenšovací kouzlo. Rozdrtil puškvorec, rozemlel bílý leknín a pak to všechno zabalil do listu blatouchu. Strčil si kouzlo do kapsy a vyrazil do světa. Byl konec listopadu. Foukal studený vítr a občas se objevila i nějaká ta sněhová vločka, ale Pentličkovi to nevadilo. V mapě si dobře prostudoval všechny vodní křižovatky, kterými se pak snadno dostal do velkých měst.
Když doplul do města, rozhlédl se a zamířil rovnou na tržiště. Prodavač zrovna vyndal z kádě statného kapra a plácl s ním na váhu. Pentlička se připletl do čela fronty a vyndal z kapsy zmenšovací kouzlo. Čtyřkilový kapr se rázem proměnil v akvarijní rybičku.
„Většího nemáte?“ mračila se nespokojená zákaznice.
Pentlička kapříka nenápadně přesunul do kapsy. Když prodavač vyndal dalšího kapra, orosilo se mu čelo. Přímo před očima se mu totiž zmenšil do miniaturní velikosti. Pentlička šup s ním do kapsy. Prodavač zuřivě zalovil v kádi, ale výsledek byl opět stejný. Když byla prodavačova káď prázdná a Petličkova kapsa naopak plná, byl čas k návratu domů.
„Tak co neseš, Pentličko?“ vítala ho žena vesele.
Vodník se usmál, ze spíše donesl kousek velrybího cukrkandlu a schoval si ho do kapsy. Jako při kouzelnickém představení z kapsy jeden po druhém vyplouvali velcí kapři. Mávali ploutvičkami a v kapří řeči vodníkovi děkovali.
A tak se to opakovalo den za dnem, týden za týdnem až do Vánoc. Ze všech obchodů zmizeli kapři, a tak toho roku měli lidé ke slavnostní večeři jen bramborový salát. Ale dětem to vůbec nevadilo. Aspoň se nezdržovaly s obíráním kostiček a mohly se rychleji vrhnout na rozbalování dárečků.
A třeboňský vodník Pentlička a jeho kapříci slavili Vánoce mnohem bujařeji než obvykle. Nikdo jim totiž v rybníce nechyběl.
Pohádka z knihy Vánoční pohádky
POSPÍŠILOVÁ, Z. Vánoční pohádky. 1. vyd. Praha. Grada Publishing, 2012. ISBN 978-80-2474460-5.
ilustrace: Jana Valentovičová
Přidáno: 20. 12. 2020
